Lesní žůžo labůžo

To sem se takhle dopoledne rozhod pokouřit na čerstvym vzduchu, pochytat pár klíšťat v borůvčí a vyrazil s kyblíkem, bez hřebene, pro borůvky na koláč. Šel sem, kam mě nohy nesly a kochal se něhou světa, dokud nepřišlo to pravý místo, kde se dalo usadit na pařez a nerušeně barvit ruce do fialova sladkejma bobulema.

Jak si tam tak v tom hlubokym, temnym lese tiše sedim, trham a přemejšlim vo tom, jak skvělý děvče se mnou sdílí domácnost a čas a tak vůbec mě má asi i trochu rádo, tak se najednou z nedaleka vozval praskot větví. Čekal sem houbaře, ale chyba lávky. Z houštin vyskákalo sedum srnek a dvě mladý. Ale tyvole, to nebyly ledajaký srnky, to byly srnky velký jak stegosauři! Normálně sem ztuhnul a neodvažoval se ani mrknout.

Ty mamutí srny tam jen tak popocházely a popásaly se, zatimco ze mě se stal solnej sloup. Čas jakoby se zastavil. Jedna dokonce votočila hlavu mým směrem a začala větřit. Nechybělo moc a vycejtila kořist, ale zůstala v naprostým klidu, páč sem byl naštěstí proti větru. Stegosrny popocházely furt blíž, na vzdálenost maximálně nějakejch třiceti metrů. Ve mě by se krve nedořezal, todle se prostě nezažívá každej den.

Jak tam tak pět minut nehnutě sedim a ani nedejcham a nemrkam a už mě chytaj křeče a uvažuju, co mam jako dělat, vozval se na nedalekej lesní cestě spásnej zvuk traktoru. Ten ty záludný, krvelačný srnky, který mě chtěly určitě sežrat, nebo zadupat kopejtkama do země, vyplašil a zahnal na ústup. No nedokážete si představit, jak mě se ulevilo. Krásnej, ohlušující řev traktoru a motorový pily proťal ticho lesa. Ta vůně olejem nasáklýho motoru, to byla lahoda.

Vy si možná myslíte, že sem úplnej magor, ale copa nevíte, jak jsou srnky zlý? Jak sebevražedně skáčou proti nicnetušícím řidičům osobních, ba i nákladních automobilů? Stalo se vam to někdy? Tak vidíte. Nedokážu si vůbec představit, co bych dělal, kdyby se sešikovaly a sebevražedně na mě zaútočily. Dyť já neměl ani motocykl, ba ani bicykl! Naštěstí se ty kurvy srnčí, nevim proč, bojí traktorů, takže pod ně ani neskáčou. Díky Bohu byl jeden traktor ve správnou chvíli na správnym místě a nebyl sem těma pekelnejma zvířatama rozcupovanej na sračky.

Chvilku sem eště seděl na pařezu a snažil se vstřebat tenhle životní zážitek, ale jekot pily přehlušoval i vlastní myšlenky, tak sem prostě jenom seděl a kouřil a nemyslel. Pak ten pan lesní traktorista votočil volantem a zplundroval hektar lesa jenom aby protáhnul pokácený stromy tim borůvčím, kde jsem seděl a chtěl eště trhat, ale odpustil jsem mu tu spoušť. Zachránil mi přece život.

Příště si do lesa beru aspoň mačetu a bazuku. Nebo plamenomet.